Jedním z témat včerejších Otázek Václava Moravce byla korupce, a jak už je v pořadu zvykem, diskutované otázky se částečně opíraly o data z průzkumu veřejného mínění. V tomto blogu se pokusím výsledky průzkumu zasadit do širšího kontextu a rozvinout, o čem jsem mluvil v OVM. Své interpretace strukturuji do tří závěrů, jejichž ambicí je ve velké zkratce popsat obraz korupce ve veřejném mínění a nastínit stav protikorupčního boje v Česku.

Tedy rovnýma nohama do toho: Podle mého názoru nejzajímavější otázka, na kterou respondenti odpovídali, byla tato:

Existují různá opatření na omezení korupce. Jakou šanci má podle Vás každé z následujících opatření omezit v budoucnu korupci v ČR?“

Graf ukazuje průměrné hodnoty odpovědí pro jednotlivá opatření.

Zdroj: Trendy Česka 2014 [1]

Závěr první: Transparentnost je trendy

Nejvyšší šanci na omezení korupce přikládají respondenti zveřejňování informací o rozhodování politických činitelů a úředníků, tedy zvyšování transparentnosti státní správy. To je horké téma mezi nevládními organizacemi a aktivisty zabývajícími se nejen protikorupční tematikou. Myšlenku, že by občané měli mít možnost přístupu k informacím, které vznikají fungováním veřejných institucí, a tedy za veřejné peníze, pomohl naplnit zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [2], za který vděčíme tehdejším poslancům Oldřichu Kužílkovi a Michalu Žantovskému.

Oldřich Kužílek se zákonu a jeho využívání dále věnuje v rámci projektu „Otevřete“ [2], čímž pomohl jeho širokému přijetí ze strany nevládních organizací a aktivistů, pro které se stal oblíbeným nástrojem kontroly státní správy. V současné době prochází Poslaneckou sněmovnou zákon o registru smluv. Pokud bude schválen, stane se podmínkou účinnosti smluv o veřejných zakázkách jejich zveřejnění na internetu. Na Slovensku už zákon mají. „Je to nejsilnejšie protikorupčné opatrenie súčasnej vlády. Má silný preventívny účinok na úradníkov jednak samotným zverejnením, a tiež svojím automatickým charakterom,“ řekl k zákonu Gabriel Šípoš, ředitel Transparency International SK [Zdroj]. Výzkum veřejného mínění ukazuje, že i mezi širší veřejností je po podobných opatřeních poptávka.

Závěr druhý: Teď spíše kvalitnější zákony než kvalitnější lidi

Lidé vkládají větší naději v prosazení protikorupčních zákonů než ve výměnu politiků nebo vstup nových politických stran na scénu. První protikorupční snahy občanských iniciativ byly přitom spjaty spíše s výměnou politiků. „Děkujeme, odejděte!“ vzniklo v reakci na opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD, která podle mnohých komentátorů významně přispěla k nárůstu korupce v Česku, viz např. dokument Vládneme, nerušit. O výměnu politiků intenzivně usilovala také iniciativa „Vyměňte politiky“, nejviditelněji asi před volbami do Poslanecké sněmovny 2010, ve kterých se do Poslanecké sněmovny dostalo vlivem kroužkování a vstupu dvou nových politických stran 114 nových poslanců [Zdroj] [3]. Obměna poslanců pokračovala i v loňských předčasných volbách, po kterých v poslaneckých lavicích usedlo 118 nových poslanců [Zdroj]. V uvědomění si, že politiky opravdu lze ve volbách nahrazovat, spočívá nepochybně úspěch české politické kultury posledních let.

Na druhou stranu lidé dnes příliš nevěří, že prostá obměna politiků (nebo stran) může účinně omezovat korupci. Větší šance na omezení korupce Češi spojují s protikorupčními zákony, které jsou dnes i nejviditelnější agendou protikorupčních nevládních organizací. To sice neznamená, že by se lobbingu za lepší zákony nevěnovaly i dříve, ale nikdy ne tak viditelně jako v rámci projektu Rekonstrukce státu, který od politiků požaduje 9 protikorupčních zákonů a ve kterém je spojeno 19 českých nevládních organizací. Jedním z rekonstrukčních zákonů je i výše zmíněný registr smluv.

Nelze ovšem přehlížet historickou návaznost jednotlivých snah. Zkušenost, kterou politici udělali ve volbách v roce 2010, tedy že občané jsou schopni kroužkováním zamíchat pořadím na kandidátce, mohla výrazně přispět k úspěšné kampani Rekonstrukce státu před volbami 2013. Tehdy se nevládním organizacím podařilo přimět k podpisu závazku o podpoře protikorupčních zákonů asi 1600 kandidujících politiků, z nichž více než 160 skončilo v Poslanecké sněmovně. Je otázka, jak by celá kampaň dopadla, kdyby se samotní politici v předešlých volbách nepřesvědčili o síle kroužkování.

Závěr třetí: Pokud do toho mají lidé co mluvit, korupce je větší problém než běžná kriminalita

Respondenti se vyjadřovali také k otázce: „Myslíte si, že naší společnosti více škodí korupce a uplácení, nebo běžná kriminalita jako krádeže, loupežná přepadení a pouliční kriminalita?“ Dvě třetiny (66 %) respondentů uvedly korupci, čtvrtina respondentů (26 %) běžnou kriminalitu a 8 % nedokázalo rozhodnout.  K otázce se ve včerejších OVM vyjádřil také nový policejní prezident Tomáš Tuhý, kterého data z výzkumu veřejného mínění nepřesvědčila, a zopakoval, že podle něj většinu občanů trápí spíše běžná kriminalita („bezpečnost občanů jako taková“) než korupce [Zdroj, 00:26:25].

Pravda, jeden průzkum veřejného mínění by neměl být považován za zlaté tele. Na druhou stranu existuje mnoha dat, která závažnost korupce v Česku potvrzují jak z hlediska srovnání s běžnou kriminalitou, tak z hlediska negativního vývoje v čase, tak i z hlediska mezinárodního srovnání. Například CVVM [4] dlouhodobě klade respondentům následující otázku: „Jak moc je podle Vás naléhavé zabývat se letos v České republice následujícími oblastmi…“ Oblast korupce se za posledních 10 let (2005–2014) nejčastěji umísťuje na pozici nejnaléhavější nebo druhé nejnaléhavější oblasti. Před ní se zpravidla umísťuje jen nezaměstnanost a v některých krizových letech zdravotnictví. Oblasti jako sociální jistoty, stav veřejných financí či hospodářská kriminalita se umísťují zpravidla až za korupcí. Bezpečnost občanů, tzv. obecná kriminalita, se co do vnímané naléhavosti umísťuje ve sledovaném období až za korupcí vždy. Obraz korupce ve veřejném mínění se přitom dlouhodobě zhoršuje, což dokládá např. následující graf. Zatímco v roce 2008 se dramatických 61 % obyvatel domnívalo, že většina nebo dokonce téměř všichni veřejní činitelé jsou zapojeni do korupce, v roce 2014 už to bylo dokonce 74 % lidí.

Zdroj: CVVM

Nevalně jsme na tom také v mezinárodním srovnání [5]. Podle Eurobarometru Evropské komise (2013) jsme v EU27 třetí až pátá nejhorší země co do vnímání korupce jako rozšířeného problému.

Zdroj: EC, DG Home Affairs

Hodnota indexu Transparency International (2013) 48 na škále od 0 (vysoká korupce) do 100 (nízká korupce) nás řadí mezi země, které mají podle Transparency „vážný problém s korupcí“. Světová banka dále srovnává více než 200 zemí z hlediska korupce a opírá se přitom nejen o data z průzkumů veřejného mínění, ale také o průzkumy mezi firmami a o názory odborníků. Publikuje percentily, které umožňují přímé srovnání zemí. Zatímco v roce 1996 se ČR nacházela na 77. percentilu (76 % zemí na tom bylo podle Světové banky hůře), v roce 2012 už jsme byli jen na 64. percentilu. Nejhoršího výsledku jsme přitom dosáhli v roce 2000 (62. percentil), tedy v prvním měření, které už mohlo zohlednit dopad opoziční smlouvy.

Zdroj: Světová banka (World Bank)

Všechna data, která o korupci máme k dispozici, potvrzují, že korupce je zásadní problém ČR a měla by být reálnou, nejen deklarovanou prioritou politiků, policie, státních zástupců i pozornosti nás všech. Právě pozornost voličů je důležitá pro úspěch protikorupčních iniciativ, které jsou ve své snaze prosadit u politiků schválení protikorupčních zákonů odkázány na podporu širší veřejnosti, kterou mohou argumentovat a skrze kterou mohou na politiky vyvíjet tlak. Ta přitom může nabývat podobu tak banálních úkonů, jako je podpora iniciativy na sociálních sítích, odebírání newsletteru o protikorupčních zákonech a dalších aktivit, které dají politikům najevo, že jsou sledováni a že jejich rozhodnutí o protikorupčních zákonech může mít dopad na výsledek příštích voleb.

 

Poznámky

 [1] Červnová vlna průzkumu na reprezentativním vzorku dospělé populace ČR o 1200 respondentech. Projekt Trendy Česka 2014 je realizovaný agenturou TNS Aisa pro Českou televizi ve spolupráci s katedrou sociologie Filozofické fakulty UK v Praze

[2] Aktuální znění zákona včetně důležitých rozsudků např. na stránkách projektu Otevřete, který funguje pod organizací Otevřená společnost.

[3] Množství nových poslanců samozřejmě nelze přičítat jen iniciativě Vyměňte politiky. Roli hrála mj. změna volebního zákona, která kroužkování preferovaných kandidátů zefektivnila.

[4] Data pochází z dlouhodobého výzkumného projektu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) „Naše společnost“.

[5] Data mezinárodního srovnání zpracovala kolegyně Kristýna Chábová. Díky!